Chřiby 2025
Podzimní vandr v moravských Chřibech 25.-28.10.2025
Během toulání po senzačních přístřešcích v Chřibech nás letos provázelo proměnlivé počasí.
24.10. - Výstup na Salaš
Auto
jsme nechali na malém parkovišti v obci Salaš, pár kilometrů na sever od Velehradu. Necelý kilometr strmě do kopce se nad vesnicí nachází futuristicky vyhlížející rozhledna Salaš a u ní komfortní přístřešek s ohništěm. Zřejmě dost vytěžovaný, protože dřevo na oheň jsme museli tahat z dost odlehlých končin. Většina si ustlala přímo v přístřešku, milovníci pohodlného ležení si na měkkém listí opodál postavili stan.
25.10. - Modrá, Velehrad, Čertovo sedlo
Ráno nás probudilo sluníčko a nádherné výhledy do údolí směrem k Velehradu. Po snídani jsme popojeli do obce Modrá podívat se na expozici , která pěkně ukazuje život ve našich sladkovodních vodách včetně podvodního tunelu do rybníka Baboňáku, kde jsou k vidění ryby od malých plotic až po obrovské vyzy a sumce. V nedalekém Hruškově vinařství jsme si pořídili něco na večer a pak se zastavili na vlastvědnu prohlídku poutního místa Velehradu s . Na návsi v příjemném K.bistru jsme se posilnili vynikajícím burgrem a konečně kolem druhé odpolední vyrazili po červené do Chřibských vrchů směrem na Chabáně a Břesteckjou skalku. Jen co byla na dohled restaurace Pod Břesteckou skalkou, 
dalo se do deště, tak jsme hodinovou přeháňku rádi přečkali u piva a grogu a už za tmy začali šplhat výrazným stoupáním na Čertovo sedlo. Trochu jsme sešli z cesty, většina se nahoru dostala po červené a pak kamenným schodištěm po žluté značce, ale Momo s Vaškem se nechtěli vzdát původní, zeleně zančené, kratší Via Czechia. To se jim ovšem nevyplatilo, tahle cesta byla plná popadaných bučin a podobala se spíš nějaké opičí dráze. Na Čertově sedle je opět příjemný přístřešek, ohniště jen kousek opodál. Terén je strmý, na stavění stanů není místo, ale všichni jsme se pohodlně vešli pod střechu boudy.
Slunečné ráno nás provázelo stoupáním na nejvýchodnější ze tří ikonických chřibských vrchů, na Barborku, kde se nachází kaple svaté Barbory. Kaple byla vystavěna v roce 1672 z rozhodnutí majitele panství Hanuše Zikmunda Petřvaldského. Stojí na místě původní sakrální stavby ze 13. století na výrazném kopečku v sousedství hradu Buchlov. Na Buchlov to byl z Barrborky jen skok. Prohlédli jsme si nádvoří, na prohlídku hradu nebyla nálada, tak leda na pivo v hradní hospodě a pak na jídlo v bufetu u parkoviště
pod hradem. Poslední pohostinství, které jsme dnes potkali. V osadě Zikmundov cestou po červené značce na sever jsme narazili na sympatickou malou sklárnu Izaak Reich. Ta se specializuje na foukání sklenic, na víno, na jiný alkohol, na nealko, za designem stojí návrhář Rony Plesl a ty vystavené kousky jsou krásné. Tak moc, že zlákaly Kolomba a Moma k zakoupení mačkaných skleniček na saké. Což bylo vzhledem k tomu, že nás ještě čekaly dva dny vandrování, celkem riskantní rozhodnutí. Na rozcestí Pod Vlčákem jsme z červené značky odbočili a po žlutě značené stezce sestupovali do hlubokého údolí potoka Salašky, kde na nás čekal další přístřešek Salašská hájovna, poněkud "luxusnější", i s kadibudkou. A taky populárnější, střídaly se zde návštěvy turistů a cyklistů, bylo veselo.
Po sbalení všech krámů jsme si hodili krmelce na záda a místo abychom na Brdo šli dlouhou oklikou po značených cestách, střihli jsme to po nevýrazných lesních pěšinách přímo na sever k náspům nedokončené dálnice, co tu hodlal Hitler zbudovat. Ze shora už by člověk nepoznal, že tu měla nějaká dálnice být, o to se les postaral, ale betonové základy a temné průchody tu zřejmě ještě dlouhou dobu přežijí. Během výstupu se v souladu s předpovědí počasí zhoršilo, ochladilo se, zatáhlo a začalo pršet. První kapky jsme přečkali v suchu na Brdské rozhledně a se svařákem, co v kiosku pod rozhlednou prodávají. Během sestupu po modré značce do Salaše se rozpršelo víc a předpověď je dost nemilosrdná. Měníme tedy plán, opouštíme Chřiby předčasně a jedeme se usušit k Vaškovi na chatu k Sázavě do Chřenovic.
Abychom sváteční den nepromrhali, naplánovali jsme si výlet jen tak nalehko podél Sázavy. Vlakem jsme popojeli z Chřenovic do Ledče a pak už pěšky od nádraží po červené přes kopec Obrvaň s pěknými výhledy na Posázaví opět dolů k vodě ke zřícenině hradu Chřenovice. Dál přes houpavý mostek nad řekou k modré značce, kolem chatových osad. A na závěr pořád dál podél řeky po neznačených cestách až k silničnímu mostu u chřenovického jezu. Díky svižnému tempu bez zastávek (žádné hospody cestou stejně nebyly) jsme se těsně vyhnuli poctivému dešti, který začal padat, jen co jsme za sebou zavřeli dveře od chaty.
Kompletní fotogalerie: ZONERAMA
Video z akce: YOUTUBE