Cesta na východ nebyla z nejrychlejších, na nádraží do Bylnice jsme dorazili až před půlnocí. Nasadili jsme čelovky a vydali se po modré značce hledat plac na přespání. V prudkém stoupání moc míst nebylo, nakonec ale Vašek našel přiměřeně vodorovný plácek na jakési loučce mezi lesy, tak akorát na naše tři stany.

Probudili jsme se do zamlženého rána. Celá louka byla poseta nádherně fialovými květy ocúnů, z vesnice s námi dorazilo i zvědavé koťe a loudilo desátky z našich snídaní. Po rychlém ohýnku jsme dali plácek do pucu, hodily batohy na ramena a rozvážně se pustili do nekonečného stoupání na hřeben Bílých Karpat, na rozcestí Javorník. Odtud jsme pokračovali po červené hřebenové značce a později po žluté směrem na Žítkovou. Pozdě odpoledne jsme dorazili na kraj vesnice k příhodnému penzionu Žítková a domluvili se s majitelem, že si u hřiště můžeme rozdělat stany. Přestože jsme si v místní restauraci dali večeři, stejně jsme pak venku ještě rozdělali oheň a Momo vyndal vaření. Špecle s pancettou se mu podařilo vyostřit tak, že s tím kromě nás dvou nikdo nechtěl mít nic do činění. Uslzení jsme druhou večeři poctivě vyzobali do posledního drobečku.